pátek 6. března 2015

RECENZE: Marťan; Andy Weir


Knižní klub 2015
344 stran

Kdybych si měl vybrat, jakou knihu si s sebou vezmu na opuštěný ostrov, byl by to Robinson Crusoe. Kdybych si měl vybrat, jakou knihu si vezmu na Mars, byl by to Marťan.

Co mají tyhle knihy společného? Alespoň trochu zručný člověk v nich najde pár užitečných rad pro přežití. I když v tom druhém případě si nejsem cela jistý, jelikož na Marsu budete potřebovat mnohem víc, než jen šikovné ručičky. Vezmeme to ale po pořádku.

Kniha začíná šestým ,,dnem,, pobytu na Marsu, kdy se tamější astronauti musí z důvodu supersilné bouře evakuovat a vrátit se zpět na Hermes, vesmírnou základnu. Bohužel jednoho astronauta, Marka Watneyho, cestou potká neštěstí - zasáhne ho poletující anténa a vítr ho strhne z cesty. Jeho biosenzory ukazují nulu, je prohlášen za mrtvého a marsovská raketa odlétá bez něj.
Jenže Mark Watney to shodou okolností (fyzikální a chemické zákony) přežil. Vrací se zpět do Habu, obytné stanice, kde se snaží vymyslet plán, jak přežít. Přinejmenším do příletu příští marsovské mise, což bude za čtyři roky. Jídla má ale sotva na rok… A tehdy se rozvíjí šílený příběh, který by se klidně mohl jmenovat Kdo přežije: Mars.

Text je prošpikovaný Markovým osobitým smyslem pro humor, kdy jsem se několikrát vážně chechtal smíchy. A právě humor je to, co se mi na knize líbilo nejvíc. I v těch nejhorších chvílích ho neopouštěla nálada utrousit nějakou ironickou poznámku nebo vtípek. Bez tohohle koření by byl Marťan jen nezáživným tlacháním o principech fungování botaniky a techniky v marsovském prostředí.
Prvních cca 60 stran je totiž hodně o technice a botanice - ještě aby ne, když většinu knihy tvoří Markovy deníkové zápisy, kde si pečlivě zaznamenává co, kde, kdy, jak a proč udělal. Někdy se mi chtělo před jeho technickým umem a vynalézavostí smeknout, jindy se mi zase nechtělo věřit, že by něco takového bylo možné. A v některých místech se z Marka stával Superman - doslova. Spoiler: (takže ať už se pokazilo cokoliv a situace vypadala jakkoliv zle a bezvýchodně, Mark to vždy napravil nebo našel jiné řešení. Vždy. Výroba vody, pěstování brambor, vybuchnutí Habu, téměř kompletní rozebrání rakety nebo převrácení auta, žádný problém…)
Ano, Mark Watney je sympatický, zručný chlapík s pevným odhodláním přežít a IQ vyšším než Mount Everest. Já vím, je to nejlepší botanik a technický inženýr na Zemi. Ale vážně? Vážně tohle všechno, čím si postava projde, zvládne jedna jediná osoba?

Když pomineme tuhle ,,drobnou,, chybičku na kráse, četbu jsem si vysloveně užíval a těšil se na další stránky. Ty se mi pod rukama otáčely samy a jen nerad jsem nechával Marka samotného napospas nehostinnému Marsu a jeho smrtelným nástrahám. Rovněž oceňuji vsuvky ze Země, z Hermese a z minulosti, které deníkové zápisy příjemně oživují.

Pár bodíků navíc si Marťan zaslouží za nervydrásající konec, kdy jsem nevěděl, který nehet si mám okousat dřív. Takové konce obdivuju, a je jen pár knih, které mě dokázaly takhle napnout!

Slovo závěrem: Marťan sice má trošku pomalejší rozjezd, ale i tak jsem knihu slupnul jako malinu.

Známkování jako ve škole

2+

Tímto chci rovněž poděkovat KK za poskytnutí recenzního výtisku.

1 komentář:

  1. No tak som rada, že si knihu zvládol :)) Paráda! Minule som pozerala nejaký rozhovor s autorom a pýtali sa ho, či si myslí, že existuje človek, ako Mark. A on len zarazene čumel a povedal niečo v tom zmysle, že samozrejme NIE. Ale príbeh má byť akousi oslavou ľudskosti celkovo. Chcel poukázať na to, čo človek (nie jedinec) dokáže a v dobe, kedy sú všade iba vojny a korupcia by sme si mali uvedomiť, že ľudstvo (keď chce) sa dokáže spojiť a zabojovať za dobrú vec: Mark bojuje za prežitie a ľudia z NASA za jeho záchranu. Keď sa na tú knihu človek pozrie takto, tak je to naozaj trocha zrozumiteľnejšie :) Inak skvelá recenzia a som rada, že si knihu dokončil napriek tým technickým veciam.

    OdpovědětVymazat